Historie

Ústav anorganické chemie Akademie věd vznikl 1. března 1972 sloučením dvou partnerských pracovišť, Ústavu anorganické chemie ČSAV a Ústavu anorganických syntéz ČSAV. 1. ledna 2007 se ústav transformoval z příspěvkové organizace na veřejnou výzkumnou instituci (v.v.i.).

Předchůdci: 1956 – 1972

Laboratoř anorganické chemie Československé akademie věd (ČSAV) byla založena 1. dubna 1956 pod vedením prof. Dr. Ing. Alberta Regnera, vedoucího tehdejší Katedry anorganické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Laboratoř byla zpočátku umístěna v prostorách uvedené katedry a jejími prvními pracovníky se stali pracovníci katedry. Ti si přinesli i základní vědeckou problematiku: studium heterogenních anorganických katalytických procesů a procesů technické elektrochemie. Postupně se vědecká problematika rozšířila na studium fázových přeměn kapalina-pevná fáze a výzkum kinetiky a mechanismů anorganických reakcí v roztocích. K 1. lednu 1959 byla Laboratoř změněna na Ústav anorganické chemie ČSAV. Její jednotlivé vědecké skupiny byly postupně rozmístěny v různých provizorních prostorách v Praze 6 a 8 a od roku 1971 byly soustředěny převážně v Pelléově ulici v Praze 6 (dříve Majakovského).

Laboratoř anorganických syntéz ČSAV byla založena v roce 1961 v Řeži, kde už od roku 1955 byl umístěn areál Ústavu jaderné fyziky. Od roku 1965 bylo pracoviště přejmenováno na Ústav anorganických syntéz ČSAV. Prvním vědeckým úkolem laboratoře byla syntéza raketových paliv na bázi hydridů lehkých prvků (Li, Na, Mg, B, Al). Kromě vývoje nových technologických postupů těchto látek byly připravovány obdobné deuteridy. Myšlenka použít hydridy pro raketové motory sice nebyla úspěšná, ale vedla k rozvoji nového odvětví – chemie boranů a také k vývoji komplexních hydridů hliníku, které našly průmyslové uplatnění.

Po sloučení v roce 1972

V roce 1972 se pracoviště sloučila do Ústavu anorganické chemie. Výzkumné skupiny elektrochemie, heterogenní a homogenní katalýzy a krystalizace sídlily v Majakovského ulici v Praze 6 (nyní Pelléova), skupiny chemie boru a hliníku byly umístěny v Řeži. Hlavními tématy “pražských částí” byla technická elektrochemie (vývoj elektrod pro vylučování vodíku a interkalace iontů do anorganických látek), termodynamické rovnováhy v kapalinách a pochody při krystalizaci technicky zajímavých látek (anorganické sole), v oblasti homogenní katalýzy byly studovány reakce singletového kyslíku, v oblasti heterogenní katalýzy se naši pracovníci zabývali reakcemi oxidů dusíku – vedlejších produktů při výrobě kyseliny dusičné a především součásti výfukových plynů automobilů. Díky novému přístrojovému vybavení  byl zahájen výkum volných radiálů a  způsoby jejich generování. V “řežské části” se úspěšně rozvíjely tématiky boranů od syntézy nových architektur, jejich identifikace a charakterizace a studium nástroji teoretické chemie, dále se rozvíjely chemie hydridů hliníku a prováděla se úspěšná syntéza a charakterizace oxidů železa.

Výzkumné problematiky, které nepřinášely kvalitní výsledky, byly po roce 1989 ukončeny a v letech 1990 a 1993 Ústav snížil počet svých pracovníků téměř o polovinu. Během devadesátých let se zlepšovalo technické vybavení. Ústav získal moderní přístroje pro rentgenovou difraktometrii, NMR,  elektronovou mikroskopii, spektroskopické metody včetně časově rozlišených technik, chromatografii. V tématikách se začaly ještě více akcentovat materiálová chemie a praktické aplikace. Začaly vznikat společné laboratoře s českými univerzitami. V roce 1998 se Ústav přestěhoval do nově rekonstruovaných budov ve výzkumném areálu v Řeži.